Zygmunt Bauman o západních hodnotách

„Few people on Earth could possibly fail to hear the message of freedom and democracy, repeated on every occasion and without occasion. If those many who did hear the message try to unpack its contents by watching the conduct of its senders – they may be however excused for reading selfishness and the precept of „each man on his own and the devil take the hindmost“ into „freedom“ and „might is right“ into „democracy“. They can be forgiven for looking askance at the messengers or those who send the message and whom they suspect of bearing responsibility for the deception.
     One can understand why such people insist on a translation that refutes the manifest contents of the message. What they know all too well from their daily experience, is that the surrender to the rule of planetary markets, which has been proclaimed to be the condition of freedom and democracy, the cut-throat competition that rule puts in place of neighbourly co-operation and assistance, and the massive privatisation and deregulation that follow, deprive them of workplaces, farms, homes and communities. It gives little in exchange - no schools or hospitals, no electricity or drinking water, and above all no human dignity and no prospects of a better life in their lifetime.“

(An Adventure Named Europe, pp 26-27)

Zygmunt Bauman je jeden z mála, kteří dokáží čas od času do mé těžce pravicové posametové hlavinky rázně zasadit semínko v podobě lehce levicového argumentu. V takových a podobných chvílích hmatatelně cítím v jakém pohybu to vlastně mé vesmíry jsou. Na moment podléhám pokušení závidět dogmatikům jejich jistoty. Ale prý že co je bez chvění, není pevné a že rovnováhu je třeba pracně hledat stále znovu, tak snad je to takhle dobře. A pak je tu ještě Scott Peck a Sylvia Plathová a její podobenství o skleněném zvonu. Každopádně zatím jinak než s chvěním být neumím, a tak si neodpustím malý výkřik:

Pitomej, složitej světe!!! Kdo se má v tobě vyznat? A kdo má pak jako rozpoznávat dobré cesty od nedobrých? Je to na mně, já vím. Ach jo.