Proroctví o Bůčkovém blogu

Reportáž ze slavného vítězství pohanky v bitvě u Tabulového vrchu

Prorokuji zde na tomto místě, že můj bratr si jednoho krásného dne z čirého protestu založí "Bůčkový blog". A to poněvadž slova jako cizrna, kuskus, jáhly nebo nedejbože "brokovnice" jsou pro mého sourozence více než vulgární.

Náš tatínek je člověk velmi systematický a vytrvalý. (Kéž bych právě toto po něm byla zdědila!) Krom pravidelného cvičení, kterému přezdíváme "větrné mlýny", a dalších aktivit směřujících k empiricky jistému upevnění zdraví si každý den do své ranní misky cereálií sype sezam. Před pár měšíci neprozřetelně vypustil na rodinnou veřejnost svůj motiv k zobání sezamu - je to prý jeho pravidelný přísun rutinu. Nezbylo než mu říct tu nepříjemnou pravdu, že zázračným přírodním zdrojem rutinu není sezam, nýbrž pohanka, a pohanka že je skutečně ta hmota, ze které jsem jim před pár lety po jednom puťáku s naivitou sobě vlastní uvařila kaši. Táta se k šokujícímu odhalení nijak nevyjádřil, ale bylo vidět, že je přece jenom trošku zklamaný, že si celé roky do misky místo malých rutinků sypal prachobyčejné zrní s úplně jinými přednostmi a vlivy.

Po nějaké době mámě jenom tak mimochodem navrhl, že bychom si třeba zase někdy mohli dát tu pohanku...

"Ono to vůbec není špatný!" řekla hlava rodiny uznale. (No ještě aby to bylo "špatný", když jsme našim ubohým mužům trauma z racionálního pokrmu zjemnily koňskými dávkami slaniny, cibule a česneku. )

Odcházející bratr procedil přes rameno jediné památné slovo:

"Zrádče!"

Pohankové princezny

Aby malé princezny nebrečely, že jsem je v pravém pruhu vyměnila za svou skálu, dávám je sem na památku. A s nimi ještě třetí fotografii mého "vnitřního dítěte", která mě usvědčuje z raných sklonů k uvažování nad nesmrtelností chrousta a chroustavostí smrtelnosti:-)



Malá princezna s "čertíky" v očích...



...tady už se prozradila, že není princezna, ale královský šašek...


...a vnitřní dítě zadumané, malý filosof.

A k tomu patří archivovat motto mé vnitřní malé princezny, shodou okolností je to jako včera Emily Dickinsonová:

If I can stop one heart from breaking,
I shall not live in vain;
If I can ease one life the aching,
Or cool one pain,
Or help one fainting robin
Unto his nest again,
I shall not live in vain.

Shattered

My dear Lord,

please let Thy mercy and my own willpower help me blend back together my shattered attention, my shattered concentration, my shattered awareness, my shattered conscience, my shattered self.

May Thy wings protect the rest of me that has (a miracle!) survived all the private inner sea storms - being my love, my hope, my faith, my fundamental dreams and whatever else Thou find worth preserving.

Thank you so much.

Yours ever,

Buckwheat Common and Buckwheat Wild

Proč blog?

Nemám ambice sem psát nějak pravidelně. Spíš, když budu mít co sdílet, nebo dokonce sama co říct. Pravidelnost beztak ani nemám v krvi, maximálně takovou tu fénixí (oheň-popel-oheň-popel-...). Za druhé mi to kolik sem kdy dám příspěvků ani nepřijde podstatné, stejně jako mi nepřijde podstatné,  kolik filmů jsem viděla, knížek četla a škol vystudovala.
Můj mozek prostě nemyslí kvantitativně.  A za třetí prý nejde zároveň zaznamenávat a žít.

Má to být spíš něco jako růstová krabice, nebo růstová stěna. Co jsou tyhle růstové věci možná někdy vysvětlím, anebo se zeptejte Robina (pokud ho ovšem znáte) na jeho růstovou nástěnku, já jsem ten terminus technikus jenom adoptovala.

Proč pohankový 3

Protože pohanka báječně chutná s cibulí:-)

PS pro cibuli: Děkuji. (Za všechno.)

Proč pohankový 2

Protože pohanka je jedno z těch jídel, která když se jí dostatečně pomalu a pozorně, tak je to vlastně modlitba. 

Proč pohankový?

Protože pohanka je taková prostinká. Mám ráda pohanku.