Taky zbožňujete uklízení?

(Žasnu nad podněty z nedávného cestování do nedalekých zemí, které můj "přežvykovací" introvertní mozeček ještě stále zpracovává. Jejich zachycení ale ráda přenechám energičtějšímu bloggerovi a velkému sběrateli kuriozit, mému milovanému V. (Hlavně nevynechej krakovskou bojovku s klíčemi;-) Omezím se jenom na konstatování, že letošní dovolená pro mě byla radost a štěstí.

Poslední měsíce mám docela slušný "blog blok" - často bych i ráda něco napsala, ale mám pocit, jako bych k tomu neměla dost síly, anebo přímo cítím chuť stáhnout se daleko mimo pozornost širšího okruhu mých známých. Příspěvek, který má blog blok opět prolomit, bude jak je mým zvykem možná zbytečně dlouhý, tak rádoby hluboký, že je mi z toho až trapně, davy nepřiláká, ale možná si ho někdo z nějakého důvodu rád přečte:-) Vybrala jsem si prázdninové, leč "domácké" téma...)

Žasnu nad tím, jak vesele a přátelsky teď dovede působit náš (můj a bratrův) předělaný pokoj.

Před pár lety jsem k Vánocům dostala knížku o Feng Šuej. Jsou v ní mimo jiné návody typu, že když chcete do svého domu přitáhnout více lásky, máte si do toho a toho rohu té a té místnosti dát symboly dvou kachniček. To je na mě bez urážky trochu moc čarodějnictví. Některé obecné principy Feng Šuej mě však velmi oslovily a snad nepřeháním, když řeknu, že i pomohly zkvalitnit pár oblastí života.

Už dlouho vnímám fyzično a duchovno jako dvě stránky jedné skutečnosti. Stejně jako duše dokáže pěkně zamávat fyzickým zdravím, má, podle mého názoru, i naopak stav našeho těla a prostoru kolem nás veliký vliv na naše duševní zdraví. Osobně jsem bývala mnohdy k této pravdě hodně vlažná a dokázala dlouho bydlet v provizoriích všeho druhu. Snažím se to změnit.

Dnes jsem si dokonce v rámci přestavby pokoje vytvořila jednu speciální poličku, ve výši očí, pro kterou jsem vybrala jen knihy, které na mě mají pozitivní vliv. Co to znamená? Nic zase tak tajemného. Jen, že když o ně zavadím pohledem, vyvolá to ve mně vnitřní úsměv, kuráž a odhodlání řešit problémy, anebo prostě jen tolik cenný klid. Jsou tam i takové hity jako čtyři díly Gabry a Málinky a Bratři lví srdce. Proč se obklopovat věcmi, které v nás evokují traumatické vzpomínky a svou neustále opakovanou přítomností ve vědomí nás stahují ke dnu? Tuhle jednoduchou otázku snad bere i váš a můj selský rozum, který ne a ne uvěřit na nutnost proudění energie Čchi českým bytem.

O time managentu se často říká, že to není umění jak všechno stihnout, ale umění rozhodovat se, co nedělat. Připadá mi, že s prostorem je to podobné. Jak zpívá kamarád M.: "Poznám, co si nechat, čeho lepší je se vzdát." Nemám v úmyslu stát se asketkou, ale naprosto sama na sobě zažívám, že hromadění věcí člověka přidušuje v růstu, jako by mu těžkla i duše. Už pár let se pokouším nepřijímat zdaleka vše, co ke mně proudí, a naopak posílat věci zase dál; oblečení a použitelné věci do charity, knížky do antikvariátu atp. A u spousty věcí jsem konečně sebrala odvahu k tomu, co mi nikdy nešlo - vyhazování. Pokud možno bez špatného svědomí a úzkosti, že něco "ničím".

Čistění různých zbylých krabic a jiných pohrobků po stěhování mě teď každou chvíli neodolatelně vtahuje do svého víru. Trochu mi to pravda narušilo velkolepý plán učit se na státnice přesně 8 x 50 minut denně. Snad to doženu kvalitou studia či aspoň štěstím;-)

Sečteno a podtrženo stále více směřuji k pořádkumilovnosti, což mě spolu s dalšími návyky pomalu a nenápadně připodobňuje rodičům Amelie z Montmartru a mým rodičům a vůbec "establišmentu":-)  A koneckonců - proč ne?

Jan Sokol říká, že "pořádek není na stole, ale v hlavě". Po cimrmanovsku dodávám: "Nedaří-li se ti udělat si pořádek v hlavě, zkus ho tam dostat přes stůl." :-)