Vzpomněla jsem si na svou oblíbenou básničku (pro Šípka: říkanku) od Wendy Cope a rozhodla jsem se ji sem vyvěsit, a to na počest těch mých pozoruhodných kamarádek, kterých si ti pitomí chlapi (muži, čtěte "VY pitomí chlapi":-) málo všímají, protože pro oči nevidí(te).
Dodávám, že jsem pouze umírněná feministka v mezích zákona a urážlivější pánové si mohou při čtení před každým m-e-n představit w-o. Říkanka funguje i o nás:-) A ještě se omlouvám těm, které uráží slovo "bloody", pro mě je tak na hraně slušnosti.
Bloody Men (Wendy Cope)
Bloody men are like bloody buses
You wait for about a year
And as soon as one approaches your stop
Two or three others appear
You look at them flashing their indicators
Offering you a ride
You're trying to read the destinations
You don't have much time to decide
If you make a mistake
There's no turning back
Jump off
And you'll stand there and gaze
While the cars and the taxis and the lorries go by
And the minutes, the hours, the days
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Uprimne si myslim ze s zenskyma je to ale uuuuuplne stejne :-)
Vsak to tam taky uuuuplne priznavam;-)
A víte co? Nejenom se ženskýma a mužskýma, ale i s příležitostma, štěstím, smůlou a tak vůbec.
Já tomu říkám, že se vše vyskytuje
v drůzách.
Tento výraz je asi jediné, co si pamatuju
z gymplu z mineralogie a pan profesor by se nejspíš vyvrátil z toho, jak jsem si tuto jedinou dochovanou informaci zhumanizovala.
Bloody life!
Jeste, ze uz jsem nastoupila do toho spravneho autobusu :)
Okomentovat