Má druhá tvář

(Morcheeba)
I got so holy it hurt
why was I blessed with this rage
you rub my face in the dirt
I think it's time to turn a new page

As you all know
you better beware
treat me with respect
because love is rare.

----

(...you rub my face in the dirt...)
Přišel s růži v ruce a s úsměvem na tváři. O pár hodin později vyžadoval, abych se s ním hádala. Pozval mě k sobě a pak mě najednou vyhodil. Dvakrát. Ptal se mě na moje trápení, získal si mou důvěru a pak mě skrz ty samé informace ponižoval. Docela uvěřitelným způsobem mi řekl, že mě miluje, a další den mi opět vyčítal, jak zní můj hlas a jaký mám způsob myšlení. Prostě nahlas hledal důvody, proč pro něj nejsem dost dobrá. Několikrát týdně se mi vždycky zničehonic ozval, že mě potřebuje vidět, vlastně neustále všechno měnil a já se tomu snažila přizpůsobit, protože ho mám ráda... Vzal mě s sebou na oslavu, byl ke mně neuvěřitelně milý, něžný a pozorný. A pak se ke mně odmítal hlásit na akci se společnými kamarády. Neomlouvá se, problém vidí v tom, že "možná pro něj nejsem ta pravá".

Co je to za lásku, když platí jenom některé dny v týdnu a nikdy předem nevíte které? Co je to za vztah, když vám váš milý není ochoten zaručit ani tu úplně nejzákladnější věc - že si vás váží? Tak už si to holka přiznej, žádná láska to není, je to krutá a sobecká hra. Jsi pro něj něco jako oblíbená věc, ne milovaný člověk.

(...I got so holy it hurt...)
Když se v bezcitného tyrana proměnil poprvé, reagovala jsem svým dříve obvyklým způsobem. Tři dny jsem se nemohla zbavit palčivé duševní bolesti, postupně se mi somatizovala do břicha. Nezlobila jsem se na něj, chápala jsem, že ho asi něco v mém chování provokuje a přemýšlela jsem, jak bych měla změnit své komunikační vzorce. Takhle to se mnou vlastně bylo vždycky. Kdykoli se mi v životě stala nějaká větší křivda, hned jsem viděla i druhou stranu věci, své vlastní chyby, a dotyčnému nepřiměřeně rychle odpustila. Výsledkem byla obvykle úzkost, zmatek, zoufalství, znechucení sebou samou a chuť nebýt.

(...why was I blessed with this rage...)
Tímto upřímně děkuji Bohu, že zkřížil mou cestu s někým, kdo se chová tak nepokrytě bezohledně, že už prostě nejde ho dál v duchu omlouvat. Poprvé v životě jsem se doopravdy rozhněvala. Poprvé jsem se rozzuřila tak, že jsem měla chuť něco rozmlátit. A tak si mě konečně našla odpověď na otázku, kterou se průběžně zabývám už několik měsíců. Jak to udělat, abych nebyla tak zatraceně zranitelná, abych už nebyla "malým terčem na bitevním poli" a nemohl mě "kdekdo skolit"? Ta odpověď se jmenuje HNĚV. Emoce, která je tu od toho, aby chránila naše hranice. Je jako oheň; zlý pán, ale když mu nedovolíme, aby nám sloužil tam, kde je to na místě, divá zvěř vtrhne až do našeho tábořišťě a roztrhá nás na hadry. Svobodně tuhle "zakázanou emoci" vyjádřit, i kdyby třeba jen sama pro sebe, je pro mě úžasně osvobozující.

Já nejsem bezbranná. Žádnou takovou trvalou vlastnost nemám. Jenom jsem měla brutálně silné od dětství zvnitřněné a jen málo uvědomované přesvědčení, že se nemám bránit, že mám "nastavit i druhou tvář", protože "násilí" je zlá věc. Moje vnitřní moralistka-pacifistka mi úspěšně nasugerovala, že nedokážu bojovat. Tolik let jsem odmítala svou sílu a tvrdost používat, až jsem si začala myslet, že žádnou nemám. Nesmysl, uvidíte. (...I think it's time to turn a new page...)

---

(Morcheeba)
You can't keep a good girl down
No you can't keep a good girl down
I've been lost and I've been found
You can't keep a good girl down.