"Co se stane, jestliže se dlouho a usilovně snažíme o vhodný světonázor, vytvoříme si zdánlivě použitelnou mapu, a pak se náhle setkáme s novou informací, která naznačuje, že náš názor je špatný a mapa musí být z větší části přepracována? Jsme zděšeni, ba téměř ochromeni tím, jaká strastiplná cesta nás čeká. Ve většině případů reagujeme tak, že tuto informaci - obvykle podvědomě - potlačíme. Ne vždy však jde jen o pasivní potlačení nové informace; mnohdy cítíme nutnost ji zatratit jako nebezpečnou a kacířskou, jako dílo ďáblovo. Můžeme proti ní podniknout skutečné křížové tažení a pokusit se dokonce zmanipulovat fakta, aby se přizpůsobila našemu světonázoru. Jsou lidé, kteří se raději pokusí novou realitu zničit, než by změnili svou mapu. Tyto osoby pak bohužel často vydávají více energie na obranu svého zastaralého světonázoru, než by původně potřebovaly na jeho korekci a přehodnocení."
(Nevyšlapanou cestou, str. 37)
"Život v naprosté oddanosti k pravdě také předpokládá ochotu přijímat nesouhlas jiných. Jediný způsob, jak si ověřit, že naše mapa platí, je vystavit ji kritice a ohrožení ze strany tvůrců ostatních map. Jinak žijeme v uzavřeném systému - pod skleněným zvonem, jak to metaforicky nazvala ve svém románu Sylvia Plathová; dýcháme stále znovu tentýž zkažený vzduch a stále více se utvrzujeme ve svých sebeklamech."
(tamtéž, str. 42)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat