Když jsem si dnes přečetla, že zemřel Ivan Medek, připomnělo mi to moje jediné kratičké setkání s tímto obdivuhodným člověkem.
Bylo to před několika lety, měli jsme ho pozvaného na seminář a já jsem se mu jako organizátorka věnovala při čekání na jeho část. Už si nevybavím přesně obsah toho rozhovoru, ale stále si pamatuju svůj milý šok z toho, jak pan Medek nenápadně a přirozeně stáčel řeč na mě. Ptal se, co studuju, v čem přesně ten obor spočívá atd. Absurditu této situace si plně uvědomí jenom ten, kdo trochu tuší fakta o životě Ivana Medka (ostatní si je jistě dokáží najít). Byl to člověk, který by vám mohl o sobě vykládat hodiny a hodiny a pořád by to bylo strhující. Ale jemu zřejmě přišlo smysluplnější dozvědět se něco o těch okolo, byť neznámých a nevýznamných mladých lidech.
Ivan Medek je pro mnoho lidí jedním ze zosobnění Hlasu Ameriky a tedy boje za svobodu. Pro mě se skrze tuto banální situaci stal živým symbolem pokory, nebo přesněji schopnosti vidět za úroveň vlastního nosu. Teď už tedy živý není. Přeji jeho duši klid, ať je to dál jakkoli.
Žádné komentáře:
Okomentovat