Nad hlavou už mi nevisí.
Mhouřím oči a odhodlaně mečem přetínám
první, druhou a každou vrstvu růžového slizu.
Odkrývám provázky lepšího světla.
Jen jsem se ošklivě pořezala.
Ale ten meč se nedal sundat z nebe jinak než za ostří.
Takové tedy je brát věci do vlastních rukou.
Žádné komentáře:
Okomentovat