Návod k použití čerstvě opuštěné ženy

(Disclaimer: Následující text bude nezvykle otevřený. Nikdo není nucen ho číst. Prostě vím, že mám od Boha dar slovy přesně vyjádřit, co si myslím, co cítím a tím pádem i co vlastně potřebuji, když už mi někdo chce pomoct. Vím také, že kolem mě takoví lidé, kteří mě mají rádi a pomoci mi chtějí, jsou. Stojím o jejich pomoc a děkuji za ni. No a taky jsem jednoduše dost drzá a troufalá na to, abych svůj dar využila i právě teď, když mě něco trápí.)

NÁVOD K POUŽITÍ ČERSTVĚ OPUŠTĚNÉ ŽENY (PRO PŘÁTELE DO KAŽDÉHO POČASÍ)

1. Nedělejte, že se nic nestalo. Stalo. Nevyhýbejte se jí či tématu, nepřetvařujte se. Nebraňte jí být smutná. Neříkejte, že to chce jen čas. Ten čas, který to opravdu chce, prostě ještě nenastal.
2. Nedávejte rady. Nejspíš sama ví, jak chce dál žít. Jenom je smutná.
3. Nebagatelizujte. Neříkejte, že to není Ten Jediný a že jsou horší věci na světě, že teď si může užívat jiných stránek života atd. apod. Ona to samozřejmě v podstatě ví, třeba i dokáže (s výjimkou temných chvil nejhoršího zoufalství a touhy nebýt) dál vidět v životě smysl a krásu. Ale pokud ho měla opravdu ráda a ještě má, možná se v noci budí skoro fyzickou bolestí a od té jí vaše popírání problému nebo srovnávání s horšími věcmi nepomůže.
4. Nehledejte viníky. Nejsou. Nedělejte z ní chudinku, znesvěcenou světici, nelitujte ji, nepřesvědčujte ji, že si ji nezasloužil. A v žádném případě jí naopak nevymýšlejte a nepodsouvejte důvody, proč si za to může sama. Třeba se upřímně snažila nedorozumění ve vztahu řešit a změnit se a teď ji bolí, že to "nestačilo k tomu, aby ji dál miloval".
5. Nehrajte si na generály po bitvě. Odpusťte si poznámky typu, že vy jste stejně vždycky tušili, že se k sobě nehodí. Dovnitř vztahu prostě a jednoduše nevidíte.
6. Co teda vlastně máte dělat, když všechno vyjmenované nepomůže a možná dokonce ještě víc zraní? Odpověď je až překvapivě jednoduchá. Prostě jenom být s ní a dát jí to najevo. Ztratila ze svého subjektivního pohledu nejbližšího člověka, takže potřebuje ujistit, že neztratila všechny blízké lidi. Když někdo padá, potřebuje chytit do sítě rukou, nebo cítit i jen jedinou podanou ruku, a ne poslouchat chytré řeči o tom, jak se má správně létat.
7. Zkuste pochopit, vcítit se, naslouchat. (Pokud však naopak řekne, že teď o tom nechce mluvit, nebo odmítne jinou vaši formu pomoci či rozveselování, respektujte to.)
8. Samozřejmě, že mu odpustí, vždyť ví, že není zlý. Možná, že jeho to, co udělal, bolí ještě víc než ji. Ale i to odpuštění v ní musí nejdřív dozrát, aby bylo skutečné.
9. Řekněte jí, že jí to sluší. (Ale jenom, pokud si to fakt myslíte:-) Řekněte jí, čeho si na ní vážíte. To aby na sobě nezačala/přestala hledat chyby.
10. Jak se chovat k opuštěné ženě po několika měsících: Hm, tak to nevím, protože mně se to stalo tento týden a poprvé. Ale nejspíš jako k normální, neopuštěné ženě:-)