Tenhle střípek patří do série "American Beauty" ne proto, že by mi padl do oka v Americe, ale protože je o Američance, o paní Lin. Ukazovali jsme jí Prahu, kde sice nebyla poprvé, ale rozhodně to tak vypadalo. Během svačiny na lavičkách naproti Sv. Víta poznamenala, že na tohle by se člověk mohl dívat celou věčnost a nikdy by se nenudil. V jejím tónu přitom nebyla ani stopa ironie. Když jsme se domluvili, že venku před chrámem se kvůli dalšímu programu sejdeme za (pro ni pouhých) deset minut, povzdechla si. Samozřejmě, že zdržovala, co to šlo. Její dcera Rachel mi pak s omluvným, ale zároveň pyšným úsměvem pošeptala: "My mum is a big wonderer."
Nadchlo mě to. Já jsem totiž taky notorická "divitelka" a "žasnutelka". V té nehorázně krásné Praze bývám "na výletě" každý den. A to tam prosím většinu roku bydlím. Ve spisech o podstatě filosofie už bylo na téma údiv popsáno nemálo stran. Ale stejně si tohle publikuji, protože "uštknutí světem" není nikdy dost, je to mimo jiné skvělý lék na apatii a snad i na zoufalství.
I wonder how, wonder why, yesterday I talked about the blue blue sky and all that you can see is just a yellow lemon tree:-(
I´m turning my head up and down, turning, turning, turning, turning, turning around. And all that you can see is just another lemon tree.
(...and I wonder, wonder!:-)
Poznámka pod čarou: Rachel nejspíš myslela "wanderer" - poutníka, tuláka. Toho, který jde pomalu a uvolněně bez na první pohled patrného účelu a směru.
Ale já jsem stejně "wonderer" s O a myslím, že Cambridge Advanced Learner´s Dictionary dělá fakt velkou chybu, že popírá existenci tak krásného slova.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat