Hudba sfér, sféry hudby

V. se podle všeho prostě rozhodl, že si mě hudebně dovzdělá. Začalo to nevinnými dárečky - dvě Stingova alba laděná ještě velmi pohankovým směrem (jedno do jazzova a druhé do staroanglických balad). Nyní však nasadil hlavní část mé hudební reedukace a je to síla. Nestěžuju si, kdo jiný by mě provedl historií Genesis slovem i klipem během ani ne jedné hodiny? Následovala krátká exkurze do sólové dráhy Rogera Waterse a po mém nesmělém přiznání, že nevím, co přesně je "The Wall", pak ještě bleskový skok do Pink Floydů. Aspoň jsem konečně pochopila kontext tisíckrát slyšeného "We don't need no education." Tož su zvědavá, co přijde příště. A nejvíc nejpřekvapivější je, že ačkoli bych se po ní sama od sebe možná nikdy nezačala pídit, moc se mi tahle hudba líbí.

Podobně loni na jaře tu měl přibýt příspěvek s názvem "Opera, opera a já". (Jako mnoho jiných nedoskočil z hlavy na blog.) Chtěla jsem v něm poťouchle spojit své dvě tehdy nové stejnojmenné lásky - internetový prohlížeč Opera, na který dodnes nedám dopustit, a opravdovskou operu, co je v divadle a zpívá se tam. Druhé jmenované opeře jsem propadla po setkání s charismatickým hudebním skladatelem J. (Kdo ho zná, rozumí:-) Nadchnul mě pro tuto oblast natolik, že jsem při nejbližší příležitosti zašla s Amíky do Stavovského na Mozarta (tuším Kouzelnou flétnu) a můj indiferentní vztah k opeře se proměnil ve více než kladný. Nezměnilo to dokonce ani úplně nemožné nastudování Manon v mém městě o měsíc později.

Kolik nových hudebních sfér asi ještě během života objevím a uznám za pohankové? Bude mezi nimi i techno či "Eva a Vašek"? Nemá se říkat nikdy:-) A jak se asi bude tvářit V., až pro změnu mě napadne pokusit se na oplátku hudebně dovzdělat jeho? Přes jazz a šansón vzhůru do Státní opery:-)))