Je nejvyšší čas s tebou skoncovat.
Vtíráš se do mozků už příliš dlouho.
Všechny tvé úmysly dám přikovat,
má armáda je najde. Do jednoho.
Doslova nic ti není doslovné.
V rozplizlých epizodách hnije mládí.
Tvým trojocasým knihám říkám ne.
Párkrát to bylo fajn, už mi to vadí.
Já tolik doufala, že se tě zbavím.
A zas je bílá na modro a zčerná.
Rostou ti další chapadla i hlavy.
Lidmi si dáváš říkat postmoderna.
A stejně tuším, že i přes tvůj um,
budem se tajně vracet k sonetům.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Uf, tak uz jsem na to prisla a hned jsem tady, diky za natrknuti. Na me musis s rohy, chapadla ani tri ocasy nestaci.
No a sonet je jedna basen!
(To je dobra definice, ne?)
Ahoj,
tak jsem se dostal k těm tvým sonetům. Mám sonety rád, ta forma je jedním z vrcholů, kterou poezie dle mého odhalila. Vážím si sonetů, které jsou křehké a jejich vazba není očekávatelná. Myslím, že jdeš správným směrem, nicméně je ve vázaných verších z tvého pera ještě cítit, tu více tu méně, nejistota. Jako největší nešvar, který jsem pro sebe odhalil při čtení tvých sonetů je, že se jakoby násilně snažíš ohýbat verše do vazby. Chybí tomu ještě taková lehkost, kdy čtenář má pocit, že není jiného východiska, slova se mu zdají nevyhnutelná. Toho dle mého lze dosáhnout třemi způsoby:
1) narodíš se jako Skácel
2) rozprostřeš odpovědnost posledních slabik veršů za vazbu do zvukomalby, tzn. budeš hledat rytmus v opakování hlásek v rámci celých veršů
3)zodpovědnost posledních slabik bude sice velká, ale ztratí se v překvapivosti použitého slova.
Tak asi tak :o), přeji hezké Vánoce a ať se daří v příštím roce.
Šípek
Okomentovat