"Nejrozšířenější chybný výklad je v předpokladu, že dávat je "vzdávat se" něčeho, být toho zbaven, obětovat. Takto pociťuje akt dávání osoba, jejíž vývoj nepřekročil stadium receptivní, kořistné či sběračské orientace. Tržní charakter je ochoten dávat, ale jen výměnou za to, že dostává; dávat bez protihodnoty pro něho znamená být šizen. Lidé, jejichž hlavní orientace je neproduktivní, pociťují dávání jako ochuzení. Většina jednotlivců tohoto typu proto odmítá dávat. Někteří činí z dávání ctnost ve smyslu oběti. Cítí, že právě proto, že dávat bolí mělo by se dávat; dávání je pro ně ctnost právě proto, že přijímají povinnost obětovat. Pro ně pravidlo, že lépe je dávat než přijímat, znamená, že odříkat si je správnější než prožívat radost."
(...) Prožívám sám sebe překypujícího, rozdávajícího, živého, a proto radostného. Dávat je radostnější než přijímat, ne protože je to odříkání, ale protože v aktu dávání je výraz mé životnosti."
(Umění milovat, str. 24)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Ziju zivouci zivotnosti!
A tento post mne naprosto nadchnul!
(i kdyz mne mrzi, ze ted budu muset jit dat par mrzkych eur za pomijivou hodnotu potravni)
Okomentovat