„Jde o to, najít tu pravou cestu. Jaký je smysl našeho bytí? Co můžeme dneska říct k záhadě naší existence? Když vezmeme v úvahu úplně všechno - nejen to, co už věděli naši předkové, ale i to, co jsme zjistili my a co oni nevěděli, pak musíme otevřeně připustit, že to nevíme. Ale taky si myslím, že pokud si tohle přiznáme, našli jsme tu pravou cestu.
Jakmile přiznáme svoji nevědomost, jakmile budeme trvale zastávat stanovisko, že nevíme, kudy se musíme ubírat, umožňuje to nové objevy, nové příspěvky budující cestu, kterou se nakonec budeme chtít vydat – i když zatím nevíme, kam chceme jít.
Ohlédneme-li se zpět do těch nejhorších období naší historie, zjišťujeme, že vždycky existovali lidé, kteří v cosi věřili – bezvýhradně a dogmaticky. A svou víru brali tak smrtelně vážně, že trvali na tom, že s nimi musí souhlasit i zbytek světa. Načež se začali dopouštět věcí, které byly v jasném rozporu s jejich vírou, jen aby dokázali, že jejich učení je správné.“
(Nejistoty hodnot. In: O smyslu bytí, str. 41 – 42. Jde o knihu přednášek z roku 1963. )
Pokud jste nikdy neslyšeli o Feynmanovi, byl to mj. nositel Nobelovy ceny za cosi z kvantové fyziky - ze mě těžko dostanete, za co přesně, ale zaručeně to budou vědět pan Google i paní Wiki. Moc doporučuji vzpomínkovou knihu To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane!, kterou mi na střední vnutila jedna milá budoucí matfyzačka a dobře udělala. Je to knížka, u které se smějí až na zem nejen fyzici, ale i my, pavědátoři a metafyzici:-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat