Pro kalich?
Bůh ví jak dlouho před kalichem
má moje země oko paní Hany,
oko prvé heretické generace.
Je v něm neklid, je v něm smutek, je v něm špetka tvrdosti.
Druhé oko je veselý a smělý Ivo Karadžič.
Jsme napůl ještě Hanele a napůl už jsme Haničkou
a třetí polovina, která je a nechceme ji,
se vrací nejnabubřelejší uličkou
z celé Hané
uličkou s tisíci velikých a zlomyslných oken,
prochází hanou.
Neuvidíš jen chůzi padlé královské dcery,
je i pýcha krve sedláků.
Má země bude nejspíš velmi skromný,
anebo velmi slepý kout -
- už neprosí,
jen občas zakleje.
Prosíme i za ni,
není zbytí,
o klid oka neklidných.
(Říjen 2007. Inspirována povídkou Ivana Olbrachta O smutných očích Hany Karadžičové.)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat