American Beauty 1: "PBJ"

Jsem ostuda. Tedy ne proto, že nepíšu na svůj blog. Proti tomu jsem se už v jednom z prvních textíků pojistila "disclaimerem", že nemám v úmyslu psát pravidelně, protože pravidelnost ke mně prostě nepatří. Jsem zosobněný chaos. Ale jsem ostuda proto, že nepíšu na blog zrovna v době, kdy jsem toho kolem sebe měla tolik, co si přímo říkalo o zapsání. Od svého posledního příspěvku jsem krom mnoha pozoruhodných epizod tady u nás byla plánovaně v USA a pak ještě neplánovaně v Maďarsku. Třeba v té Americe jsem s úžasem pozorovala stovky drobných rozdílů a podobností. Možná právě pro jejich množství už pár týdnů nevím, kde začít. Asi bude nejlepší vybrat co největší banalitu. Tak třeba PBJ.


PBJ je zkratka pro "peanut butter and jelly", česky buráková pomazánka s džemem. To se třeba namaže PB na jeden chleba, J na druhý, chleby se sklapnou a máte svačinu. Nebo si obě složky napatláte na koblihu, na "bagel", zkrátka nač je libo. Ano, čtete dobře, někdo to opravdu jí dohromady. A kdyby jenom někdo. Jak prohlásil Frank, náš washingtonský známý, nejeden Američan byl odchován na PBJ. Když v americké školce dají dětem k jídlu pečivo s PBJ, mohou si oddychnout, protože se jedná o jednu z mála věcí, kterou jedí všechny děti bez ohledu na barvu pleti, pohlaví i míru rozmazlenosti. Když americká matka nemá čas, dá dětem k obědu dvojchleba s PBJ, protože je zaručeně zasytí. "It sticks to your bones."

V New Yorku jsem pak narazila na neklamný důkaz, že si Frank nevymýšlel. V supermarketu na Manhattanu se na jedné z orientačních cedulí nad uličkami skvělo výmluvné "PB&J". Přeci nebudou rozepisovat něco, čemu každý rozumí...

Přiznávám dobrovolně, že už jsem od té doby PBJ měla i doma v Olomouci, plně z vlastní iniciativy. Loupáček s brusinkovou marmeládou ze zličínské IKEJE a čistokrevně americké "crunchy" peanut butter! Byla to opravdu dekadentní pochoutka. Zkazila jsem i bratra, který jako čistokrevný Evropan prohlásil, že to sice chutná dohromady překvapivě dobře, ale stejně se to k sobě nehodí.