Přepadena na Andělu družinou "pana Jiřího"

I was having a bath, when the telephone rang. (příkladová věta na present continuous)
I was getting off the escalator at Andel, minding my own business, when suddenly I saw Mr Jiří with a bunch of red flowers. (realita)

Bylo to horší než když nad eskalátorem nečekaně vletíte do hejna revizorů. Ale naštěstí mé podvědomí bylo rychlejší než vyděšený rozum. Pohotově mé nohy namířilo opačným směrem a poté velkým elegantním obloukem v bezpečné vzdálenosti od kavalírů z ČSSD. Podobným manévrem jsem před volbami unikla jejich pecnům chleba na Masaryčce. Do příštího MDŽ si raději zkusím ve Špačkových etiketách vyhledat radu, kterak má pravá dáma graciézně odmítnout růži, když ji nechce.

Vtipné je, že jako přiměřeně ješitná ženská ve skutečnosti ohromně ráda dostávám květiny a tím spíše růže. Dostat růži, to je archetyp. Je to, jako by dárce říkal, že obdarovanou považuje za křehkou a krásnou atd., což je přesně ten druh sdělení, po kterém my ženy (samé křehké krásky;-) prahneme. Jak k dávání květin nenápadně nakopnout normální muže nemanipulátory, to už je jiná pohádka, o tom si povíme někdy jindy.

Simona Stašová alias matka hlavní hrdinky v Románu pro ženy postupně vypustí dvě kouzelné repliky: "Přece si nevezmu někoho, kdo volil Bushe!" A o pár scén později: "Přece si nevezmu někoho, kdo nenávidí Poláky." Moje maminka zase zásadně nenakupuje v Lidlu, a to od té doby, co se tenkrát všude po republice před jejich prodejnami záhadně samy kácely álejky stromů. Je to její malá zákaznická stávka, s patřičným zadostiučiněním jim upírá své "peněžní hlasy". A já zase nepřijímám úplatkové růže od těch politiků, kterých si nevážím (viz např. jeho povolební bolševický projev). Můj hlas je samostatně neprodejný, pane Jiří.