„Druhý slyší slova, která říkám, ale neslyší mne, a mohu mít dokonce nepříjemný dojem, že tato slova, jež se mi od něho vracejí tak, jak on je reflektuje, jsou pro mne k nepoznání...
...Ale může nastat i opačný jev, může totiž dojít k tomu, že druhý, jehož pociťuji jako přítomného, mne jaksi vnitřně obnovuje: tato přítomnost je pak přítomností objevnou, to znamená, že mne činí mnohem úplněji mnou samým, než bych byl bez ní…
...Připadá mi, že tato zkušenost, kterou jsem prožil snad stokrát a která je jednou z nejtajuplnějších, patří ke zkušenostem, jimž dosud žádný filosof nevěnoval pozornost. Bylo by možno říci, že je to zkušenost v nejlepším smyslu existenciální. Nejde totiž ani tak o to, co druhý říká; to, co na mne působí tak stimulujícím účinkem není obsah jeho slov: je to on sám tak, jak je říká, on sám jako ten, kdo svá vlastní slova podepírá vším, čím je.“
(Přítomnost a nesmrtelnost, str. 97-98)
...Ale může nastat i opačný jev, může totiž dojít k tomu, že druhý, jehož pociťuji jako přítomného, mne jaksi vnitřně obnovuje: tato přítomnost je pak přítomností objevnou, to znamená, že mne činí mnohem úplněji mnou samým, než bych byl bez ní…
...Připadá mi, že tato zkušenost, kterou jsem prožil snad stokrát a která je jednou z nejtajuplnějších, patří ke zkušenostem, jimž dosud žádný filosof nevěnoval pozornost. Bylo by možno říci, že je to zkušenost v nejlepším smyslu existenciální. Nejde totiž ani tak o to, co druhý říká; to, co na mne působí tak stimulujícím účinkem není obsah jeho slov: je to on sám tak, jak je říká, on sám jako ten, kdo svá vlastní slova podepírá vším, čím je.“
(Přítomnost a nesmrtelnost, str. 97-98)
Žádné komentáře:
Okomentovat